a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 #

lirik lagu smrt letný (i, ii, iii & iv) – post-hudba

vystoupit z metra na holou pláň
nedává smysl, je tu chladno
fouká vítr, divný místo

všechno z kovu, domy ze skla
okna otevřený dokořán
křídla hotelů nad hlavou
tisíc oken, tichej přístav

pod mostem park, řeka nikde
slyším auta, brzdy křičí
vystoupit z metra, klíče v kapse
světlo svítí do vagonů

mám na účtě tři kila a hadry po rodičích
a v občance třicet
otáčím se, mířím domů

všechno, na čem kdy záleželo, pověsím si na zeď
když mi bylo osm, říkal jsem, že chci psa
velkýho psa, černou dogu
pak postavit dům, jezdit s formulí po závodní dráze
pak vyrůst, mít děti krásný jak děti z katalogů
všechno, na čem kdy záleželo, pověsím si na zeď
a každá noc bude jak skočit
rovnýma nohama do jedinýho léta

kdy řeky tekly rovně a mraky pluly přímo
a lidi říkali si věty a teď říkaj jenom fráze
a balí fráze do frází, aby nemuseli říkat
že to, co chtěj říct, neuměj říct ve větách

a potom pod alpama tahal jsem sníh z bot
ve kterejch by nikdo nikdy neměl chodit po horách
byly plný děr a venku mráz
zubatej mráz a cesta na východ
byla zahrazená obřím srázem
chtěl jsem jít dál, ale dostal jsem strach

a tak jsem se vrátil a hráli jsme něco od lou reeda
desítky lidí, spousta pití
venku party, ale žádnej chillout, žádnej klid
stovky očí, takhle to nejde, musím se víc hlídat
chybíš mi a neumím říct proč
všechno jsme si řekli

lidi pořád někam spěchaj a pořád něco řeší
jsem unavenej, chci si lehnout
poslední dobou je to častý
ale není kam spěchat
a není se na co těšit
a není jak poznat, co lidi myslej vážně
a není jak poznat, co jsou jenom žvásty

a není jak poznat, co je ti ještě vlastní
a kde začínáš a kde končíš

a není jak poznat, kam jdeš
a není jak poznat, kam míříš

a občas se říká, že se ti v životě splní tři přání
well, to je krásný
všechny jsem prosral
potřebuju čtyři

v březnu je ještě moc brzo na to
aby člověk seděl přes noc na balkoně
deset stupňů, čtyři deky
tvá vlastní hlava je tvůj největší fízl

hlídá tě, říkáš si:
„co vlastně udělal pro mě?“
a armáda cyniků v converskách za litr
směje se světu a dává to smysl
až půjdeme na metro, poslední v půl jedný
řeknem si na cígu: „zítra si napíšem.“
zbývaj tři minuty, ticho a vrnění
půlnočních tramvají za rohem zní jako
vzpomínky v přihrádkách, krásný a barevný
ve stavu beztíže vznáší se v prostoru
nalevo, napravo
děravý obrázky z šedivejch diáků

je 0:34
ukončete výstup a nástup a otevřete oči
zítřejší budík bude bolet

jak šedivý obrázky šedivejch lidí
na šedivejch židlích z těch šedivejch diáků
v šedivý tramvaji v šedivým městě
na šedivý trase na druhej břeh z ípáku

a když dojdou témata, tak se lidi bavěj o práci
jen tak, každej den
co kdo udělal a co ještě udělat musí

a co kdo hezkýho viděl
kam teď chodí a za co utrácí
co poslední dobou zkusil a
co všechno ještě musí zkusit

a je to prázdný, bezpředmětný
nemá to cenu
jenom slova
nemaj obsah, jenom plujou
vychází z pusy a mizí za obzorem

slova o věcech, který je potřeba
nechat bejt a navždy obětovat
průsvitný slova, hebký slova
slova, co pozdraví, když prochází kolem
ale ani se nezastaví
a tobě je to f*k a je ti to putna
a čas běží, uběhne čtvrthodina
pak půlhodina, pak celá

a občas mám pocit že řeka teče špatným směrem
a ty jsi nešťastná a sm*tná
a není už nic, co bych v takový chvíli
mohl reálně dělat

iii

v srpnu bylo moře klidný a vzduch plnej věcí
co chceš aspoň na chvíli zažít
skútry a davy turistů
nonstop večerky a nonstop bary

a nonstop nemocnice rozesetý po pláži
a nonstop proud lidí, co věří
že nikdy v životě nebudou starý

a uvnitř noci cikády a cvrčci
otevřený okno, nohy vystrčený z peřin
štěstí na dosah ruky
nonstop štěstí v každou danou chvíli

a nonstop proud lidí, co chtěli by
něčemu velkýmu věřit
taxíky v mlze, měsíc a hvězdy
věci, co jsou a vždycky budou a byly

studenej balkon
sůl mezi prstama
sedíme potmě
nechceš rozsvítit
není to dobrý
mluvíme potichu
nikdo nám nerozumí

až vyjde slunce, budeš už spát
je to dobře pro všechno
ale špatně pro mě

je to dobře pro tebe
a to je dobře
vnitřnosti z olova a tělo z gumy

vrátím se domů, vrátíš se domů
druhej den bude se mi zdát, že se mi to zdálo
sedíme na pláží, svítí slunce
nejkrásnější věc na celým světě

dějou se věci, děje se moc věcí
děje se jich moc málo
odrazit se z útesu, doufat, věřit, letět

na rohu žižkova a vinohrad
rozpíná se černá díra
den za dnem sílí
je pořád větší

děláš, že není, ale je to těžký
když je ti pořád v patách
když tě každej den požírá
a polyká otazníky
a plive vykřičníky
a tečky

a pořád stejný rovnice
a pořád stejný výpočty
je to jak koukat na zbytečnej film
kde všechny postavy jsou bezejmenný

zbytečnej dlouhej film
až ho dokoukám, zpátky ho přetoč ty
nechci už vidět začátek, už jsem ho viděl
a po něm i všechny další scény

nebudem si o nich říkat
nebudem si o nich říkat
scénář je napsanej, a co je ve scénáři
to se musí stát

a pořád stejný rána
člověk si na ně zvyká
nemaj čím překvapit
je to, jak to je
neříkáš napořád, ale myslíš napořád

a pořád stejný témata
a pořád stejný ksichty
a pořád stejný věci
co jsme věděli a víme

a věci, který vím já
a věci, který víš ty
a věci, který se maj stát
a proto se stanou a my je přijmem

a pořád stejný akordy
a pořád stejný skladby
a pořád stejný pocity
zamčený ve stejnejch trezorech

a pořád stejný otázky
co by, kdyby
co je potřeba aby
a vlasy poházený v peřinách
a na podlaze a na schodech

a pořád stejný vzpomínky
a pořád stejný propriety
a pořád stejný zprávy
pohřbený v pamětech telefonů

a pořád stejný otázky
kdo jsem já a kdo jseš ty
a pořád stejný otázky
kdy zavoláš a kdy se vrátíš domů

a pořád stejný výčitky
a pořád stejný stavy
ale pít se má až večer
a tak čekám, než se setmí

a není mi dobře
a nechci se o tom bavit
seru na to
miluju tě
smrt letný

- post hudba

lirik lagu lainnya :

YANG LAGI NGE-TRENDS...